Ježíš říká: „já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“ (Jan 6,51)

Eucharistie (někdy také nazývaná Nejsvětější Svátost, Oltářní svátost, Svaté přijímání, Tělo a Krev Páně) .

Pán Ježíš při velikonoční večeři požehnal chléb a víno a řekl svým učedníkům: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává... toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za mnohé na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku.“ Když biskup nebo kněz pronáší tato slova při mši svaté nad chlebem a vínem, věříme, že od té chvíle je v nich reálně přítomný Ježíš Kristus, Boží Syn. Proto prokazujeme Eucharistii nejvyšší úctu.

Protože Eucharistie je při mši svaté to nejdůležitější, používá se pojem „slavení Eucharistie“ také pro celou mši svatou. Její součástí je příprava našeho srdce lítostí nad hříchy, čtení Božího slova, díkůvzdání Bohu za všechna dobrodiní, proměnění chleba a vína a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání Eucharistie.

Přijímat Eucharistii proto může jen pokřtěný, který prošel přípravou (mohou se připravovat již děti na začátku školní docházky), není ve stavu těžkého hříchu a chodí ke svaté zpovědi podle požadavků církve.

Církev vřele doporučuje věřícím, aby přijímali Eucharistii, kdykoliv se účastní Eucharistické oběti; za povinnost jim to ukládá nejméně jednou za rok.

Protože v Oltářní svátosti je přítomen sám Kristus, jsme povinni ji uctívat kultem adorace (klanění). Návštěva Nejsvětější svátosti v kostele je důkazem vděčnosti, znamením lásky a díků.

Co je ještě třeba, abych mohl začít chodit ke svatému přijímání já nebo mé dítě:

  • být pokřtěný katolík (za určitých okolností pravoslavný; jiní nekatolíci jen za výjimečných jasně daných okolností)
  • věřit ve skutečnou přítomnost Pána Ježíše v Eucharistii
  • před prvním přijímáním absolvovat přípravu
  • nenacházet se ve stavu těžkého hříchu a alespoň jednou za rok jít ke zpovědi

Je možné a vhodné, donášet svaté přijímání těm, kteří se již nemohou do kostela dopravit. Nebojte se říct knězi.