Homilie o. biskupa Vlastimila Kročila na mši svaté Smírné pouti za nenarozené děti, jejich rodiče a lékaře 28. 12. 2023

Drazí spolubratři v biskupské, kněžské a jáhenské službě, řeholní bratři a sestry, ministranti, bratři a sestry v Kristu, našem Pánu!

Už v nejstarších martyrologiích se připomíná dnešní liturgický svátek nevinných dětí, které byly zavražděny v Betlémě. Mnozí církevní Otcové, mezi nimiž i sv. Augustin, vidí jejich slávu v tom, že na rozdíl od ostatních mučedníků, kteří svou smrtí vydali Kristu svědectví, tito malí chlapci zemřeli místo něho.

Existují však i v dnešní době někteří, kdo popírají pravdivost této tragické události, zaznamenané - jak jsme slyšeli - v evangeliu sv. Matouše. Ovšem stačí alespoň zevrubně si prostudovat život krále Heroda, abychom došli k jistotě, že šlo o člověka, který se neštítil přistoupit k jakékoliv formě násilí, jednalo-li se o udržení si svého mocenského postavení a politického vlivu. Známý italský biblista a archeolog Giuseppe Ricciotti dokonce poznamenává, že král Herodes „byl jedním z nejkrvavějších mužů známých v historii“.

Připomínáme-li si dnešního dne tragickou událost v Betlémě a krveprolití nevinných obětí, má tato skutečnost i svůj nový obsah a význam. Jako lidé věřící v Krista, máme a chceme totiž stát na stráži hodnot evangelia! Jako křesťané, máme a chceme bránit život člověka od jeho početí až po jeho přirozenou smrt!

Jistě, člověk může téměř cokoliv, člověk si může demokraticky nastavit taková měřítka a takové zákony, že v jejich jménu, tedy podle práva a zaručené svobody, může dokonce i kráčet proti životu! A řeknu to ještě důrazněji - může i zabíjet! Může zabíjet nenarozené dítě, protože to údajně ještě není plnohodnotný člověk, může zabíjet starého a nemohoucího, protože ten už zase údajně není plnohodnotným člověkem. Kam až je možné posunout hranice svobody a práva? A kdo má právo určit jaká je hodnota člověka; může snad člověk určovat, kdo ještě je či naopak, kdo už není plnohodnotným člověkem? Může toto člověk…? Zůstává jeden jedinečný zákon stále platný a to je zákon Boží! Život člověka je posvátný a nedotknutelný, život je Božím darem daným shůry.

Jde o neměnný a přirozený řád daný Hospodinem, Bohem a Stvořitelem, který jako jediný dokáže učinit člověka skutečně šťastným a svobodným. V této perspektivě jsou nejen do očí bijící, ale přímo do nebe volající statistická čísla o těch, kdo nikdy nemohly spatřit světlo světa. A co navíc, to vše se děje s legislativní podporou, která je prezentována jako přemíra pomoci a milosrdenství ženám ocitajícími se v nouzi.

Jestliže jsem na začátku zmínil krále Heroda, pak je možné si také položit otázku, co společného s ním mají dnešní moderní státy vehementně prosazující potratovou politiku. Zdá se, že společným jmenovatelem je absence víry. Už svatý Augustin poukazuje na to, že Herodes i když přestavěl jeruzalémský chrám, nebyl ve skutečnosti věřícím. Podobně i státy, které původně vyrostly na základech žido-křesťanské kultury, řídí se dnes čistým materialismem. Oba postoje spojuje sobectví, tedy egoismus, který člověka uzavírá do sebe sama. Jeruzalémský tyran se bál, že přijde o svou korunu, moc a slávu, moderní státy zase mají strach, aby nárůst počtu obyvatel neohrozil jejich blahobyt. Tak jako Herodes spatřoval v betlémském Dítěti politického soupeře, v počatém životě vidí mnoho lidí jakéhosi konkurenta, který ohrožuje jejich zájmy, požitky a výdobytky. Úplně jako by se zapomínalo na to, co tolik zdůrazňovala velmi moudře už v 16. století „salamanská škola“; totiž, že „bohatství a materiální blahobyt společnosti nespočívá v hromadění velkých kapitálových rezerv, či v držení cenných kovů nebo dobrých pastvin, ale spočívá v morálních, intelektuálních a praktických schopnostech vlastního obyvatelstva“.

V neděli budeme slavit svátek Svaté Rodiny, což bude příležitostí si opět připomenout, že právě rodina je jednou z oblastí života, v níž je nejvíce patrná ona skutečnost, že spoléhání se jen na své vlastní síly nikam nevede, nebo vede-li někam, vede to celé do slepé uličky. To je tedy směr, kterým jít nechceme, Proto jsme dnes přišli sem na toto místo, a přišli jsme v den svátku svatých Mláďátek s vědomím, že omezit se jen na teoretickou obranu života nenarozených dětí je málo, musíme kázat konkrétními skutky lásky. Zde slavíme i eucharistickou oběť, do níž vkládáme úmysl s prosbou za všechny děti ohrožené potratem; prosíme za všechny matky, aby měly sílu a odvahu naslouchat hlasu svého svědomí, ale také aby našly konkrétní podporu u lidí, mužů i žen dobré vůle, kteří jim pomohou překonat obtíže spojené s přijetím a narozením jejich dítěte.

Dnešní svátek je tedy i výzvou k tomu, abychom se víc otevřeli životu, který vyvěrá z Boha samého. Snažme se, abychom se také jako lidé vyznávající svou hříšnost, uzdravili díky pokání a tak jednou došli spásy. Kéž se za nás přimlouvá i Panna Maria, Matka Boží a Matka naše, kéž tato Prostřednice všech milostí nám vyprošuje od Boha sílu, abychom v tomto nerovném boji zůstali věrní.

                                                                                     Amen