Na konci letošního ledna Televize Noe vysílala z břevnovského kláštera pořad Hospodin v hospodě. Jednalo se o "mši svatou" slouženou paterem Markem Orko Váchou. Jak napovídá název pořadu, tato "liturgie" neprobíhala v tamní krásné bazilice sv. Markéty, ale v klášterní hospodě. Světe div se, některé diváky této "katolické" televize tento pořad zvedl ze židle a stěžovali si. Výsledek? Pražský arcibiskup Jan Graubner patera Váchu odvolal z kaplanského místa v akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Hněv tamního faráře Tomáše Halíka, mnoha katolíků, nekatolíků a ateistů v zápětí zaplavil sociální sítě a světská mainstreamová media. Dal jsem jsem si tu práci a na záznam tohoto pořadu se podíval, viz zde . Velmi smutná podívaná. Proč? 

  Mše svatá je zpřítomněním Oběti našeho Pána Ježíše Krista. I při té nejobyčejnějnější mši svaté se znovu ocitáme na Golgotě. Skutečná láska je vždy spojena se sebedarováním, obětováním se. Zde se za nás vydává sám Boží Syn. Podívejte se na filmové záběry některé mše svaté, kterou sloužil stigmatizovaný svatý pater Pio (+1968), jděte se podívat na tzv. tridentskou mši svatou, na jakoukoliv řeckokatolickou či pravoslavnou liturgii. Uvidíte to samé - posvátnou úctu, soustředění, klanění se v pokoře a kajícnosti. Naše ego zde ustupuje a vydává se "všanc" Božímu působení, aby bylo očišťováno, proměňováno, připodobňováno našemu Pánu. A teď toto srovnejte s tím, co se dělo v břevnovské hospodě. Karikatura.

  Defilé mluvčích, žerty celebrantovy a jeho pozvání k občerstvování se u baru (ale zůstaňte sedět, žádné vstávání či klekání, abychom nelezli do záběru), vzájemné se "poplácávání po zádech" a děkování si, rozpité půlitry a nedojedené talíře na stolech a za celebrantem stojící mladý muž s rukama v kapsách při proměňování... Hlavně, aby se tu všichni dobře cítili. Samozřejmě zvláště ti, co nechodí do kostela. Nebylo by ale správné je místo do hospody pozvat do toho kostela? A pokud mají nějaký problém tam vstoupit, tak jim s tím pomoci? Nebo snad už ani my nevíme, proč je to tak důležité? Že mše svatá byla za zemřelou, která měla váhavý vstah k mnoha církevním věcem? O to víc by její duši pomohla liturgie v posvátném po staletí promodleném prostoru.

  Kritika arcibiskupova rozhodnutí se nese unisono v duchu, že když je někdo oblíbený, tak určitě to, co dělá, je správné. A že Církev by měla být ráda, když má populárního kněze, na kterého lidé "chodí". Skutečně Pán Ježíš v Písmu říká apoštolům, že budou u všech oblíbeni, bude se jim tleskat, půjdou za nimi davy, budou milováni světem a od tohoto světa budou zahrnováni poctami? Co je nejvyšším zákonem Církve? Spása nesmrtelných duší. Není kněz, který jen hladí mé ego, zdůrazňuje, že Pán Ježíš po mě nechce nic, co by zavánělo pokáním či odříkáním, že se mám jen radovat... ve skutečnosti mým úhlavním nepřítelem? Vždyť mě vede do pekla. Ale věřím ještě v existenci pekla?

  Pán Ježíš se v klášteře založeném svatým biskupem a mučedníkem Vojtěchem, se souhlasem a podporou tamního opata, stal rukojmím karikatury na mši svatou. Proto arcibiskup Jan i věřící, kteří se proti tomuto rouhání ozvali, jen udělali to, co udělat měli.

Pane, buď milostiv nám hříšným! Svatý Vojtěchu, oroduj za nás!   pater Jiří