Býval jsem podporovatelem i pořadatelem tzv. ekumenických bohoslužeb. V rámci objevování původní církevní nauky a liturgie jsem ale svůj postoj přehodnotil. Místo obšírného výkladu připomenu jen citát i tradičného direktáře a dva postřehy katolického účastníka ekumenických modlitebních setkání.

"Během Týdne modliteb za jednotu křesťanů, dříve Oktávu jednoty s Petrovým stolcem, věřící vzpomínají na schismatiky a odpadlíky od katolické víry, židy, muslimy i obecně pohany a modlí se za jejich návrat do jediné, katolické a apoštolské církve Ježíše Krista." Tento citát nám dnes může znít tvrdě, ale zamysleme se nad otázkou, co si vlastně představujeme, když se modlíme za jednotu křesťanů? "Zprotestanštění" Církve? Věříme vůbec ještě v nezměřitelnou cenu, krásu a moc naší katolické víry? Pokud věříme, tak přeci nemůžeme mít většího přání, než to, aby i ostatní tuto víru v plnosti poznali a přijali.

Dva postřehy katolíka z tzv. ekumenických bohoslužeb

1. Většinou na nich neuvidíte "předsedající", a to ani katolíky, dělat znamení kříže. To proto, abychom se nedotkli nekatolických bratří.

2. Nikdy neuslyšíte modlitby k Panně Marii. To proto, abychom se nedotkli nekatolických bratří.

ad 1) Znamení kříže, dělané s vírou, je mocnou modlitbou, štítem a zbraní proti démonům. Je přihlášením se k našemu Pánu, a to Ukřižovanému, je vyznáním víry v Nejsvětější Trojici. Ke komu nebo s kým se modlím, že se najednou bojím pokřižovat?

ad 2) Panna Maria je podle samotného Písma svatého milosti plnou ženou (Lk 1,28), kterou budou blahoslavit všechna pokolení (Lk 1,48). Mocnou přímluvkyní (Jan 2,1-12); Matkou trpící se svým Synem (Lk 19,25) a naší Matkou (Lk 19,27). To se jako pubescent stydím za svou Matku? Ke komu nebo s kým se modlím, když najednou zapírám tu, kterou nám sám Pán Ježíš dal za Matku, a před kterou se třese celé peklo?

+ pater Jiří